Většina spotřebního zboží, které běžně používáme, se dnes vyrábí v rozvojových zemích, často v jihovýchodní Asii či Latinské Americe, kde je levná pracovní síla a celkově nižší výrobní náklady.

Většina oblečení (38 %) se do zemí EU dováží z Číny, dále z Turecka (15 %), Bangladéše (8 %), Indie (7 %) a Tuniska (4 %) (Eurostat 2008). Co se hraček týče, odhaduje se, že až 80 % celosvětové produkce pochází z Číny. Na českém trhu je z Ćíny 70-80 % hraček. Dalšími zeměmi, ze kterých se do ČR dováží nejvíc hraček jsou Rakousko a Dánsko.

Pracovní podmínky lidí, kteří toto zboží vyrábějí, jsou přitom velmi špatné.  Mezi nejčastější problémy patří:

• nízké mzdy – často nižší než místním zákonem stanovené minimální mzdy; minimální mzdy jsou navíc vypočítány tak, že nepokrývají ani základní životní potřeby
• extrémně dlouhá pracovní doba – běžně 12, 15 i více hodin denně po sedm dní v týdnu; známé jsou i případy pracovní doby až 400 hodin měsíčně; přesčasy bývají přitom povinné a bez zákonem stanovených příplatků
• nefunkční odbory, neexistují nebo nejsou nezávislé;
• v řadě případů dělníci nemají řádné pracovní smlouvy, na základě kterých by se mohli domáhat svých práv; svá práva většinou neznají
• špatná bezpečnost práce a ochrana zdraví na pracovišti; výjimkou nejsou vážná zranění, včetně smrtelných úrazů, způsobená absencí řádných ochranných pomůcek či zanedbáním  bezpečnostního školení zaměstnanců
• chybějící sociální zabezpečení, jako je sociální pojištění, mateřská dovolená, podpora v nezaměstnanosti, starobní důchod a další
• špatné podmínky na pracovišti – omezování počtu návštěv toalety, absence pitné vody apod.
• ponižující zacházení ze strany nadřízených včetně šikany a diskriminace na pracovišti v podobě zastrašování, fyzických trestů, svévolného udělování pokut za nejrůznější „přestupky“,
• podvody při auditech a kontrolách, včetně falešných dokumentů zkreslujících údaje o počtu odpracovaných hodin, přesčasech a mzdách zaměstnanců