Víte, s čím si hrajete?

Kdo vyrábí naše hračky?

Zatímco my se spolu se svými dětmi těšíme z plyšáků a panenek, čínští dělníci v továrnách, kteří tyto hračky vyrábějí, pracují až 400 hodin měsíčně v otřesných podmínkách a za mizerné platy.
I když by se mohlo zdát, že Česká republika jako země s dlouhou tradicí hračkářské výroby může spotřebitelům nabídnout spoustu původních hraček, skutečnost ve většině obchodů je jiná. Stačí na plyšácích, skládačkách a krabicích s dalšími hračkami zapátrat po visačkách začínajících známým „made in“ informujícím o místě výroby.

Made in China

Přesun výroby do Číny firmám umožňuje, aby držely výrobní a mzdové náklady na velmi nízké úrovni. Majitelé zhruba 5 000 továren na hračky, které sídlí téměř výhradně v oblasti Pearl River Delta v jihočínské provincii Guangdong, v naprosté většině případů ignorují zákonné regule, které předepisují minimální mzdu ve výši 770 juanů (zhruba 1970 Kč) za měsíc. Dělníci si nevydělají dost peněz pro sebe a své rodiny, ani když pracují mnoho hodin přesčas. Zdaleka přitom nejde o zanedbatelné množství lidí – hračkářský průmysl zaměstnává v Číně asi 4 miliony dělníků a dělnic, kteří vyrábějí hračky především pro evropský a americký trh. Jde zejména o ženy od 15 do 30 let, které se sem přestěhovaly z chudších, zemědělských oblastí v čínském vnitrozemí.

Pracovní podmínky v továrnách na hračky

Pracovní podmínky v čínských továrnách na hračky jsou šokující. Za roztomilými plyšovými medvídky, oblíbenými postavičkami a autíčky se skrývá každodenní mnohahodinová dřina a porušování práv dělníků a dělnic, kteří pracují a často i bydlí v pro nás nepředstavitelných podmínkách.

Mezi hlavní problémy a příkoří, kterým zaměstnanci čínských továren na hračky čelí, patří:

• velmi dlouhá pracovní doba, často 15 i více hodin denně po 7 dní v týdnu
• mzdy nižší než zákonem stanovená minimální mzda, která je navíc nižší než životní minimum
• zadržování mezd až 45 dní, aby dělníci nemohli továrnu snadno opustit
• povinné přesčasy bez zákonem stanovených příplatků
• nedostatečná bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti, zejména chybějící nebo neodpovídající ochranné pomůcky, zdraví škodlivé pracovní prostředí, zastaralé stroje a žádné či nedostatečné školení o bezpečnosti práce
• žádné pracovní smlouvy, na základě kterých by se dělníci mohli domáhat svých práv
• neexistují sociální dávky jako mateřská dovolená, zdravotní pojištění nebo důchodové pojištění
• nezákonné, svévolně určované pokuty za “přestupky”, jako jsou pozdní příchody, nenošení pracovního průkazu, mluvení a další
• žádné nebo nejasné výplatní pásky, ze kterých by bylo možné zjistit počet odpracovaných hodin, hodinovou či jednotkovou mzdu a údaje o přesčasech
• žádná ochrana před (nespravedlivým) propuštěním, nemožnost sdružovat se ve fungujících odborových svazech
• diskriminace žen, které jsou zranitelnější a snadněji manipulovatelné
• nelidské podmínky v ubytovnách, nevyhovující hygienická zařízení, nedostatečná a nekvalitní strava


Takhle vypadají čínské továrny na hračky a ubytovny pro dělníky
Zdroj: Südwind Agentur

Příklad: Práce v továrně Dawei Chengji
Pracovní práva se v továrně Dawei Chnegji porušují už v okamžiku, kdy dělníci továrny nastupují do práce a musí podepsat prázdné dokumenty. Obsah později doplní management továrny, aby bylo úřadům a kontrolorům možné předložit legální pracovní smlouvu.

Továrna Dawei Chengji vyrábí mimo jiné i pro koncern Disney. Přesčasy jsou zde běžné, ačkoliv „normální“ směna v době zakázek i tak trvá 15,5 hodin denně. Volné dny dělníci nemají. Zato směny do 2 nebo 3 hodin ráno, po kterých dělníci znovu nastupují do práce ten samý den o půl deváté ráno, nejsou výjimkou. Když jsou zakázky těsně před dokončením, pracuje se někdy i celou noc.

„Práce je opravdu vyčerpávající. Přesčasy jsou povinné a když někdo nepřijde do práce, potrestají ho srážkami ze mzdy,“ uvádí jedna ze zaměstnankyň. Za 10ti-minutové zpoždění se dělníkům odečítá 50 jüanů, což odpovídá zhruba dvoudennímu výdělku.

Dělníci s průměrnou mzdou 700 jüanů (zhruba 1790 Kč) nevydělávají ani zákonem stanovené minimum, které v tomto regionu činí 770 jüanů za měsíc. Z této částky se jim odečítá 65 jüanů za místo na ubytovně, kde jsou na každém pokoji čtyři patrové postele, a za elektřinu a vodu. Na ubytovně nejsou žádné uzamykatelné skříňky, o soukromí si tak dělníci mohou nechat jen zdát, pokud jim to blechy v matracích během té krátké doby, kterou na odpočinek mají, dovolí. Za malé, sotva poživatelné porce v závodní jídelně musí každý měsíc dělníci vydávat téměř čtvrtinu svého výdělku. „Jídlo v jídelně není dobré. Vydáváme každý den spoustu energie a máme velký hlad. Ale tady nedostáváme dost a jídlo je tak odporné, že se zpátky do práce vracíme hladoví,“ vysvětluje jeden dělník.

Továrna Dawei alespoň hradí náklady spojené s pracovními úrazy a poskytuje čtyřměsíční mateřskou dovolenou. Všeobecné zdravotní pojištění nebo důchodové příspěvky jsou nicméně v nedohlednu.

Dětská práce při výrobě hraček

Výskyt dětské práce v továrnách na hračky není výjimkou. Ačkoli podle platného čínského zákona je minimální věk pro vstup do zaměstnání 16 let, řada majitelů továren toto nařízení ignoruje a po nových zaměstnancích při nástupu do práce ani nepožaduje průkaz totožnosti.

Pravděpodobnost zaměstnávání dětí se zvyšuje zejména v hlavní výrobní sezóně v době výroby hraček pro vánoční trh. V tomto období bývá množství zakázek daleko vyšší než mimo sezónu a vzhledem ke zkracujícím se dodacím lhůtám může být zaměstnání dětských pracovníků vítaným způsobem jak zvýšit počet dělníků v továrně.

Podobně jako velmi mladé ženy jsou navíc děti snadněji manipulovatelné a obvykle také ochotné pracovat za nižší mzdy. Při inspekcích a auditech bývají dělníci pod minimální věkovou hranicí stanovenou zákonem jednodušše posláni pryč do doby, než audit či kontrola skončí.

(Ne)bezpečné hračky?

Když v roce 1993 zanechaly dva požáry v asijských továrnách na hračky 200 dělníků mrtvých a více než 600 zraněných, pozornost světové veřejnosti a médií se poprvé zaměřila na pracovní podmínky v továrnách na výrobu hraček. Dalším mezníkem pak byl rok 2007, kdy firma Mattel musela stáhnout z oběhu na celém světě 18 miliónů hraček kvůli toxickým barvám a špatně upevněným drobným magnetům. Západní svět byl tehdy šokován existencí hraček importovaných z Číny, které mohou ohrozit zdraví našich dětí. Daleko méně lidí se už zajímalo o to, co toxické barvy způsobují dělníkům v čínských továrnách, kteří tyto hračky vyrábějí po mnoho hodin každý den.

Dodržování zdravotních a bezpečnostních standardů je v čínských továrnách spíše výjimkou než pravidlem. Dělníci například často nemají ochranné roušky při práci s jedovatými laky nebo rukavice či jiné ochranné pomůcky při manipulaci s horkým plastem. Když někdo onemocní, je propuštěn. Sociální dávky v pracovní neschopnosti, placená dovolená nebo mateřská dovolená téměř neexistují. V Číně nejsou kromě státních odborů žádné další povoleny, přestože nově mohou zástupci zaměstnanců s vedením firem vyjednávat kolektivní smlouvy. Dosud však byly jakékoli aktivity vznikajících zaměstnaneckých organizací potlačeny hned v začátku pod pohrůžkou propouštění.

Na vině jsou Vánoce!

V době, kdy na Vánoce ještě většina z nás příliš nepomýšlí, pracují dělníci v čínských továrnách na hračky už několik měsíců až 400 hodin měsíčně bez jediného dne volna. Není neobvyklé, že kvůli nelidským pracovním podmínkám někdo u běžícího pásu zkolabuje. V extrémních případech dochází až ke smrti z vyčerpání, pro což má čínština dokonce zvláštní výraz – „guolaosi“.

Čínská dělnice kompletuje plastové kytary.
Zdroj: SwedWatch

Přesčasy, které čínští dělníci kvůli evropským spotřebitelům odvádějí, se ale na jejich prosincových výplatních páskách neprojeví. Ačkoliv čínské pracovní právo stanovuje 40ti-hodinový pracovní týden, sociální pojištění a omezený počet přesčasů, devět z deseti čínských továren se toho nedrží. Obrovský rozdíl mezi objemem zakázek v sezóně, během níž se vyrábějí hračky pro vánoční trh, a mimo ni patří ke specifikům hračkářského průmyslu.

Některé hračkářské firmy vytvoří až 60 % svého ročního obratu bezprostředně před Vánocemi. Firmy se navíc snaží přijít na vánoční trh pokud možno s co nejnovějšími hity, a tak své zakázky objednávají co nejpozději. Vyvíjejí tak na své čínské dodavatele obrovský tlak, kdy požadují velké množství zboží za nízké ceny a ve velmi krátkém čase. Hlavní sezóna, která je ve výrobě hraček přibližně od července do září, se tak čím dál více zkracuje a posouvá směrem k samotnému vánočnímu období.

Rozdíly ve výrobě mezi obdobím hlavní sezóny a mimo ni mají mimo jiné za následek nejistotu pro dělníky a dělnice zaměstnané v továrnách. Je obvyklé, že v hlavní sezóně, kdy je zakázek hodně a dodací lhůty jsou krátké, najímají továrny nové dělníky, v některých případech včetně dětí. Mimo sezónu, kdy je práce méně, jsou naopak mnozí dělníci nuceni vzít si volno a přichází tak o možnost výdělku.

Férové hračky?

Zatím neexistuje žádná speciální certifikace pro „férové“ hračky a k dispozici není ani žádný seznam „férových“ výrobců a obchodníků s hračkami, u kterých by spotřebitelé měli jistotu, že kupují eticky vyráběné hračky. Výjimku tvoří hračky, které se prodávají ve specializovaných Fair Trade obchodech, a tuzemské dřevěné nebo textilní hračky. Co brání dodržování etických kodexů velkých firem? Jaké kroky je třeba podniknout pro to, aby se tyto kodexy staly účinným nástrojem pomoci zaměstnancům a ne jen líbivou politikou bez reálného dopadu?

Složitá síť dodavatelů a subdodavatelů znesnadňuje nejen přehled o tom, kdo pro koho vlastně vyrábí, ale také účinnou kontrolu podmínek, za kterých výroba probíhá. Skutečnost, že nadnárodní hračkářské společnosti subkontraktují výrobu do zemí s levnými výrobními náklady, zejména do Číny, případně pouze prodávají licence na výrobu jimi vlastněných značek, nesmí sloužit jako výmluva a důvod k porušování lidských a pracovních práv. Velké firmy musí převzít odpovědnost za pracovní podmínky a dodržování lidskoprávních, pracovněprávních i environmentálních předpisů v celém svém dodavatelském řetězci.

Výtka k etickým kodexům
Mnohé firmy zavedly v posledních letech své vlastní etické kodexy, kterými chtějí ve svých továrnách a u svých dodavatelů zajistit dodržování určitých pracovněprávních a lidskoprávních standardů. Do mnoha kodexů jsou včleněny také obecně platné standardy Mezinárodní organizace práce. Mít kodex však nestačí. Je nutné, aby se kodex v celém dodavatelském řetězci také dodržoval, a aby jeho dodržování bylo možné věrohodně prokázat. Důvěryhodnou a tedy nezávislou kontrolu sama firma nemůže provést.

Problémem také je, že čínští dělníci jsou nabádáni, aby kontrolory, kteří jsou téměř vždy předem ohlášeni, obelhávali. Za to většinou dostanou příplatek, zatímco když odpovídají podle pravdy, hrozí jim propuštění. Mnoho továren vede dvojí mzdové účetnictví a vyhotovuje dvoje docházkové karty s odpracovanými hodinami. Kontrolorům se pak předkládají falšované dokumenty s vyššími mzdami a menším množstvím přesčasů.

Vícestranné iniciativy zaměřené na kontrolu kodexů
Kampaň Víte, s čím si hrajete? považuje za nezbytné zapojení nevládních organizací, odborů a samotných dělníků do formulace a kontroly kodexů. Tento účel dobře plní vícestranné (tzv. multi-stakeholder) iniciativy, které spojují různé zájmové skupiny. Díky tomu mohou problémy společně probrat a provést potřebná a účinná opatření k jejich nápravě. V případě kampaně Víte, s čím si hrajete? jde zejména o to, aby podobné nezávislé iniciativy převzaly kontrolu nad dodržováním etických kodexů. Pro hračkářský průmysl zatím žádná taková důvěryhodná iniciativa nevznikla.

Proces ICTI CARE

Co je ICTI?
ICTI je zkratka pro Mezinárodní svaz hračkářského průmyslu (International Council of Toy Industries), který sdružuje národní hračkářské asociace z různých zemí. ICTI byl založen v roce 1975 v reakci na rychlý vývoj bezpečnostních standardů v oblasti hraček v Evropě a Americe.

Kodex ICTI
K ochraně práv a zájmů dělníků existují v hračkářském průmyslu tři druhy standardů: místní pracovní právo, etické kodexy jednotlivých značkových firem a kodex ICTI.
První kodex ICTI byl přijat v roce 1995, obsahoval první pracovněprávní standardy a byl také vůbec prvním kodexem shrnujícím společné standardy pro celé odvětví. Kodex slibuje dodržování základních pracovněprávních norem, včetně místních zákonů týkajících se pracovní doby, mezd a odměn za práci přesčas, zákaz dětské a nucené práce, právo zaměstnanců na sdružování v souladu s místními zákony, bezpečné pracovní podmínky, zajištění lékařské pomoci, ochranné pracovní pomůcky a adekvátní sociální zařízení. Tyto standardy nejsou však pro členy ICTI závazné, ale pouze doporučené.

Proces ICTI CARE
Za účelem zvýšení účinnosti a důvěryhodnosti kodexu ICTI byl v roce 2002 zahájen proces, známý pod zkratkou CARE tvořenou ze slov Caring, Awareness, Responsible, Ethical, což v překladu znamená péče, povědomí, odpovědnost a etika.
Cílem této iniciativy je dosáhnout toho, aby od určitého data, ke kterému se zaváží, zadávaly hračkářské firmy své zakázky pouze těm továrnám, které se zapojí do procesu ICTI CARE. Takové továrny musejí buď již mít ICTI certifikaci potvrzující, že fungují v souladu se stanovenými předpisy, anebo musí být alespoň v procesu získávání této certifikace. Co však vypadá hezky na papíře, neděje se bohužel v praxi.
Hlavním problémem procesu ICTI CARE je jeho nedostatečná transparentnost a tedy i důvěryhodnost. Při opakovaných kontrolních auditech, které zahrnovaly neohlášené kontroly certifikovaných i registrovaných továren prováděné kvůli podezřelým skutečnostem, bylo zjištěno, že továrny auditory v minulosti záměrně podváděly. Nejenže majitelé a manažeři továren své zaměstnance speciálně školí a platí jim za to, aby auditorům „správně“ odpovídali, mnoho z nich také vede dvojí účetnictví a falšuje výplatní pásky, docházkové karty i pracovní smlouvy. ICTI také nezveřejňuje výsledky auditů továren, takže je prakticy nemožné ověřit fakta uvedená v auditorské zprávě. Aby byl navíc kodex ICTI smysluplný, měly by jeho standardy vyžadovat více než jen minimální zákonné předpisy. Většina standardů stanovených kodexem však nepřevyšuje minimální zákonné požadavky.

Čí odpovědnost?
Mohlo by se zdát, že z porušování zákonů a práv dělníků by měly být obviňováni výrobci, kteří dělníky přímo zaměstnávají. Značkové firmy jsou však za zlepšování pracovních podmínek v hračkářském průmyslu odpovědné stejným dílem. Tyto firmy se často zaštiťují svými etickými kodexy a obviňují dodavatele z nedodržování místních zákonů a standardů. Aby se vyhnuly své zodpovědnosti, používají navíc takzvanou „cut and run“ strategii. To znamená, že jakmile vyjde najevo, že v dodavatelském řetězci značkových firem dochází k případům porušování lidských a pracovních práv, popřou firmy svoji zodpovědnost, ukončí veškeré vztahy s dodavatelem, aby ukázaly, že s podobnými továrnami nechtějí spolupracovat, a přejdou k jinému dodavateli. Dokud však budou značkové firmy zadávat objednávky za neudržitelně nízké ceny a s nereálnými dodacími lhůtami, nemohou být jejich etické kodexy považovány za nic víc než za pěkné gesto. Jinými slovy, je třeba, aby se změnily především nákupní praktiky mezinárodních značkových firem, a to tak, aby umožňovaly skutečné zlepšení pracovních podmínek dělníků pracujících v hračkářském průmyslu v Číně i v dalších zemích.