Již samotné pěstování a zpracování bavlny je spojeno s mnoha problematickými pracovními podmínkami. Realitou je zde například nucená dětská práce  při sklízení bavlny, nebo také toxické pracovní prostředí ať už se jedná o používání pesticidů nebo o barvení či bělení bavlněných látek. Nedostatek a nedostupnost ochranných pomůcek je běžným jevem.

Při výrobě oděvů je situace přímo alarmující. Nejčastějšími problémy jsou zejména:

• příliš dlouhá pracovní doba, často patnáct i více hodin denně po sedm dní v týdnu; výjimkou není práce více než 400 hodin měsíčně,
• vyplácené mzdy nižší než zákonem stanovená minimální mzda,
• povinné přesčasy bez zákonem stanovených příplatků,
• neplacení, krácení nebo rozkrádání tzv. provident funds („spořicích fondů“), na které zaměstnavatelé povinně zaměstnancům připlácejí,
• chybějící nebo nedostatečné ochranné pomůcky, nedostatek prostoru pro práci s ostrými nůžkami a jehlami, žádné či nedostatečné školení o bezpečnosti práce,
• neexistující pracovní smlouvy, na základě kterých by se dělníci mohli domáhat svých práv,
• neexistující sociální dávky jako mateřská dovolená, podpora v nezaměstnanosti, starobní důchod,
• falešné dokumenty zkreslující údaje o počtech odpracovaných hodin, přesčasech a mzdě,
• bránění sdružování se ve fungujících odborových svazech,
• diskriminace zranitelnějších a snadněji manipulovatelných žen,
• nedostatečné zajištění bezpečnosti práce s důsledky vážných i smrtelných úrazů.

„Mám i takové směny, které začínají v půl deváté ráno a končí v jednu v noci. Mám během té doby dvě menší a jednu větší přestávku, ale to nestačí, abych si odpočinula. Jedna taková směna by mi nevadila, ale někdy jsou i čtyři dny po sobě. Jsem pak tak unavená, že pořádně nevnímám, co dělám. Šiju pak nekvalitně – vynechávám švy, nezačišťuju pořádně. Nemám z toho radost, když si toho navíc všimne manažer, zkrátí mi mzdu. Ale nemůžu s tím nic dělat, víc sil už prostě nemám."
Neena, továrna Themes, Dháka