Případové studie
Šálek čaje Lipton – slunečný pozdrav z Keni od diskriminovaných žen
Značka Lipton patří nadnárodní společnosti Unilever, která pěstuje čaj mimo jiné ve východoafrické Keni. Většinu zaměstnanců na čajových plantážích představují ženy – jako sběračky jsou poslušnější a kvůli dětem a svým rodinám bývají také k plantážím více připoutané než muži. Unilever láká své zákazníky na představu „slunečného pozdravu z Keni“, kterého se jim dostane nad šálkem čaje Lipton Yellow Label. O ženách, jež se na čajových plantážích v Keni potýkají s diskriminací a se sexuálním obtěžováním, se však v reklamách ani na stránkách společnosti nedozvíme nic.
Nezákonné přesčasy v české automobilce Hyundai
Zaměstnanci nadnárodní automobilky Hyundai v Nošovicích byli ve své práci vystavováni šikaně a extrémně špatným pracovním podmínkám. Jedním z problémů, kterým čelili, byly povinné přesčasy. Situace byla tak špatná, že se zaměstnanci automobilky rozhodli v prosinci roku 2009 hromadně přerušit práci a odbory vyhlásily stávkovou pohotovost. V lednu 2010 kontrola oblastního inspektorátu práce potvrdila, že Hyundai při nařizování přesčasů v továrně nedodržoval zákonem stanovené podmínky. Společnost dostala pokutu ve výši 700 tisíc korun.
Příliš hořké kakao
Statisíce dětí z Mali, Burkiny Faso či Toga se dnes stávají novodobými otroky v kakaovém průmyslu na Pobřeží Slonoviny a v Ghaně. Většinou jde o děti mezi dvanácti až čtrnácti lety, někdy i mladší, které jsou – nezřídka za použití fyzického násilí – nuceny vykonávat tvrdou manuální práci osmdesát až sto hodin týdně, za níž dostávají minimální nebo žádnou mzdu. Těmto dětem se nedostává ani základní péče a kvůli práci, kterou vykonávají, je jim upřeno jejich základní právo na vzdělání.
Novodobí poutníci za prací
Pracovní migranti, nebo také migrující pracovníci, představují zranitelnou skupinu pracovníků. Většinou totiž tito lidé vykonávají práci, o kterou mezi domácími není zájem a/nebo za kterou by domácí požadovali mnohem větší mzdu. Elektronický průmysl je odvětvím zaměstnávajícím velké procento pracovních migrantů, obvykle přes zprostředkovatelské agentury. Výjimkou není ani společnost Foxconn vyrábějící LCD monitory a počítačové součástky pro známé značky, jako jsou Apple, Hewlett-Packard, Acer, Lenovo, Dell, Sony, Motorola či Nokia.
Skutečná cena akčních slev: kdo šije kalhoty za 300 Kč?
Devadesát procent zaměstnanců bangladéšských textilních továren tvoří ženy. Bangladéšské dělnice běžně pracují až sto hodin týdně, tedy více jak čtrnáct hodin denně včetně neděle. Jejich platy přitom neumožňují pokrytí ani základních životních nákladů. Nedávné zvýšení minimální mzdy na 3000 taka měsíčně (asi 829 korun) zdaleka nedosahuje výše, kterou požadovaly odbory (5000 taka) a která by stačila k zajištění důstojného živobytí pro dělníky a jejich rodiny.
Textilní továrny – zn. životu nebezpečno
Jednadvacet lidí zahynulo a asi padesát dalších bylo zraněno během požáru v textilní továrně Garib & Garib Sweater Factory v Bangladéši, která vyrábí svetry pro H&M a další známé oděvní značky. Požár, jenž propukl ve čtvrtek 25. února 2010 v továrně ve městě Gazipur asi padesát kilometrů severně od hlavního města Dháky, byl už druhý ve stejném místě za posledních šest měsíců. Vinou nedostatečných bezpečnostních opatření dochází v Bangladéši každoročně k několika podobným tragédiím.
Zaručeně bezpečné hračky od Mattela?
V srpnu roku 2007 stáhla firma Mattel, největší světový výrobce hraček, z trhu téměř 19 milionů hraček z důvodu zdravotních rizik, které tyto hračky pro děti představovaly. Hračky byly vyrobeny v Číně, odkud dnes pochází 80 % všech celosvětově vyrobených hraček. Zdravotní rizika hrozící dětem při hře s nebezpečnými hračkami přitahují zaslouženou pozornost a budí rozhořčení nejen rodičů. Co však podobné případy znamenají pro dělníky, kterým denně projdou pod rukama stovky až tisíce kusů těchto hraček, obsahujících zdraví škodlivé látky?
Pekelná dřina na tabákových polích – kdo platí daň za naše zlozvyky?
Philip Morris Kazachstán, dceřiná firma společnosti Philip Morris, je výhradním nákupčím kazachstánského tabáku. Do Kazachstánu přichází za prací každoročně 300 tisíc až jeden milion lidí. Některým z nich jedna zkušenost stačí a následující rok se vrátit nechtějí. Proč? Zažili stejné zacházení jako většina ostatních: neměli legální pracovní smlouvy, zaplaceno dostali až na konci sezóny, aby během ní nemohli odejít, a ze stejného důvodu jim zaměstnavatelé sebrali pasy. Za dlouhé hodiny (někdy i osmnáct hodin denně) těžké manuální práce, kterou vykonávají nejen dospělí, ale i děti, dostávají nízkou mzdu, která v některých případech klesá až pod hranici danou kazachstánským zákonem. Na konci sklizně jim pak z vydělané částky majitel pole strhne náklady na jídlo, bydlení, dopravu, lékaře a další, což může konečný výdělek snížit o 30 až 60 %.
Zdravé banány? Jak pro koho!
Jeden ze sedmi obyvatel Ekvádoru je závislý na banánech jako na hlavním zdroji svých příjmů. Ekvádor je největším vývozcem banánů na světě – ovládá 20 % světového trhu a velkou většinu evropského i českého. Co se ale ve skutečnosti skrývá pod banánovou slupkou? Pracovníci na banánových plantážích denně přicházejí do styku s chemikáliemi – při ruční aplikaci na rostliny, často bez ochranných pomůcek, nebo i při postřicích z letadel, před kterými je nikdo nevaruje, přestože zákony to nařizují.
„Banány, které si získají vaše srdce i úsměv?“ Cynický výsměch Chiquity
V roce 2007 vyšlo najevo, že společnosti Dole a Chiquita Brands platily pravicovým kolumbijským paramilitárním jednotkám AUC (Autodefensas Unidas de Colombia) za zajištění „pořádku a bezpečnosti“ na plantážích. Jak takový „pořádek“ v jejich pojetí vypadal? Vraždy, zastrašování, únosy, mučení, výhrůžky smrtí, násilí. Oběťmi byli ti, kteří chtěli protestovat proti porušování pracovních práv na banánových plantážích těchto dvou firem, sdružovat se do odborů a společně prosazovat zlepšení podmínek, ve kterých žijí a pracují.
© 2010 NaZemi - společnost pro fair trade. Všechna práva vyhrazena.
-Tel: 725 465 458
Design janaugusta.cz
Vytvořil GoodShape, Redakční systém AnyShape
