Svět v nákupním košíku

Šaty dělají člověka… A kdo dělá šaty?
Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu

Kdo, kde a za jakých podmínek šije naše oblečení?
A kdo doplácí na jeho nízké ceny?

Během programu se studenti zamyslí nad povahou současného textilního průmyslu, přičemž si položí nejen otázku, nakolik „šaty dělají člověka“, ale postupně také kdo, kde a za jakých podmínek šaty vyrábí a na čem se tak při jejich koupi mnohdy nevědomky podílíme.

Je to pravda odvěká…

Po seznámení s výrobním procesem bavlněného oblečení přiblíží zážitková aktivita pracovní podmínky šiček v rozvojovém světě. Následná práce s textem pak prožitek doplní o další informace a pomůže studentům uvědomit si souvislost mezi výběrem a nákupem bavlněného oblečení a některými problémy chudých zemí a jejich obyvatel. Studenti tak porozumí environmentálním a sociálním problémům spojených s globalizovaným textilním průmyslem a obchodem, přičemž se současně zamyslí nad nesamozřejmostí oblečení a důvody jeho mnohdy přehnaně nízkých cen. Získané poznatky se poté stanou základem jak pro zaujetí vlastního postoje k diskutované problematice, tak pro závěrečnou diskuzi. V té jsou kromě konfrontace různých názorů představeny také alternativy, jako je biobavlna, ekologicky příznivější přírodní materiály nebo Fair Trade.

Šaty dělají člověka.. A kdo dělá šaty?
Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu

Made in (mapa textilního průmyslu)

Cíle:

• Studenti uvedou, odkud pochází naše oblečení, a odvodí, že textilní průmysl je v současné době přesunut do zemí tzv. globálního Jihu
• Studenti zdůvodní, proč tomu tak je, příp. uvedou příklady

  Doba trvání: 10–15 minut

  Počet studentů: 10–30 (při větším počtu studentů je výsledek ilustrativnější)

  Pomůcky: nástěnná mapa světa, barevné lepicí papírky (lepší jsou výraznější barvy), tužky, flipchart a fixy nebo tabule a křída

Postup:

• Požádejte studenty, aby zjistili, jaké údaje jsou na visačkách oblečení, které mají právě na sobě. Pokud si na ně sami nevidí, mohou si pomoci navzájem. Důležitými údaji jsou zejména materiál, ze kterého je oblečení vyrobené, a země původu.
• Rozdejte barevné lepicí papírky a požádejte studenty, aby na ně opsali zjištěné údaje o materiálu a papírky nalepili na mapu do uvedeného místa výroby. Pokud údaj o zemi původu chybí, nalepí papírky do místa, které vyhlásíme „zemí nikoho“ (např. Antarktida, legenda nebo okraj mapy.) Čím více papírků každý na mapu umístí, tím bude vzniklý obrázek reprezentativnější.
• Když jsou studenti hotovi, zhodnoťte společně výsledek. Není nutné komentovat každý umístěný papírek, spíše se pokuste vystihnout převládající trendy.
• Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad důvody, proč je textilní průmysl po světě rozmístěn zrovna tak, jak ukazuje mapa s lístečky. Důvody zapisujte na tabuli.
• Pokud studenty nic nenapadá, můžete se jich zeptat například: Co mají společného ty země, z nichž pochází většina oblečení? Pokud byste chtěli stavět oděvní továrnu podle čeho byste se vybírali zemi, ve které ji postavíte? Atd.

Tipy pro vedení aktivity:

• Je lepší, pokud zjišťování údajů na cedulkách probíhá ve třídě. Nechcete po studentech, aby zkoumali spodní prádlo. Požádejte je tedy, aby kvůli čtení visaček nikam neodcházeli. Aktivita by se tím protáhla.
• Těžko předem odhadnout, jaký bude výsledný obrázek textilního průmyslu, neboť 15 či 30 studentů nepředstavuje dostatečně velký vzorek. Pokud tedy není na první pohled zřejmá lokalizace výroby v rozvojových zemích, můžete alespoň zdůraznit skutečnost, kterou obrázek ilustruje, a sice že textilní průmysl je vysoce globalizovaný. Často se přitom ani nedozvíme odkud oblečení pochází (je-li mnoho lístků v „zemi nikoho“). Dále je možné zdůraznit, jak málo oblečení pochází z České republiky nebo jejího nejbližšího okolí. A to i přesto že u nás má textilní průmysl velmi slušnou tradici. (Pokud by ani uvedené trendy nebyly po umístění papírků zřejmé, nezbývá než podle situace nějak „vybruslit“, příp. hledat jiné souvislosti.)

Co by mělo během aktivity zaznít:

• Zdůrazněte, že znázorněné rozložení textilního průmyslu není náhodné, důvody jsou odvoditelné. Pokud na to studenti sami nepřijdou (což je nepravděpodobné), návodnými otázkami jim naznačte alespoň aspekty levné pracovní síly, závislosti místních lidí na práci v továrnách zahraničních investorů a volnější legislativu.

Šaty dělají člověka.. A kdo dělá šaty?
Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu

V dílně Šaty dělají člověka… A kdo dělá šaty? se studenti seznámí s postupem výroby oblečení a zejména se způsobem pěstování a zpracování bavlny a jeho sociálními i environmentálními dopady. Zamyslí se také nad našimi možnostmi tyto negativní dopady zmírňovat. Důraz je v dílně kladen zejména na špatné pracovní podmínky pěstitelů a šiček v rozvojových zemích, v menší míře je pozornost věnována i znečišťování vody a půdy vlivem nadměrného používání pesticidů a některých barviv.

Do větší hloubky se dá jistě rozvést náš vztah k oblečení, jak to nabízí některé z rozšiřujících aktivit. Zamýšlet se spolu se studenty můžete nad otázkami módy a vlivu, který na ně reklama a módní trendy mají. Je také možné zabývat se více samotnou bavlnou a jejím pěstováním a souvisejícími problémy. V tomto případě můžete využívat mapu, fotografie, dohledat konkrétní kauzy a příběhy lidí. Větší prostor můžete věnovat i diskuzi a postojům studentů ke spotřebě textilu obecně, nákupu oblečení a možným alternativám, kterými se zabývá závěr dílny.

Aktivity

Móda se mě (ne)týká je jakýmsi testem módního chování, který kopíruje podobu testů běžně používaných v časopisech a věnuje se postojům studentů k oblečení a odívání a vlivu, který na ně mají módní trendy. Test je možné využít jako úvodní aktivitu k další diskuzi o tématu.

Tomu, co se skrývá za naším oblečením, se věnuje aktivita Příběh našeho oblečení, která je složena z několika dílčích činností. Studenti se zamýšlí nad původem svého oblečení a propojují jej s příběhy lidí, kteří se podílejí na jeho výrobě.