V době, kdy na Vánoce ještě většina z nás příliš nepomýšlí, pracují dělníci v čínských továrnách na hračky už několik měsíců až 400 hodin měsíčně bez jediného dne volna. Není neobvyklé, že kvůli nelidským pracovním podmínkám někdo u běžícího pásu zkolabuje. V extrémních případech dochází až ke smrti z vyčerpání, pro což má čínština dokonce zvláštní výraz – „guolaosi“.

Přesčasy, které čínští dělníci kvůli evropským spotřebitelům odvádějí, se ale na jejich prosincových výplatních páskách neprojeví. Ačkoliv čínské pracovní právo stanovuje 40ti-hodinový pracovní týden, sociální pojištění a omezený počet přesčasů, devět z deseti čínských továren se toho nedrží. Obrovský rozdíl mezi objemem zakázek v sezóně, během níž se vyrábějí hračky pro vánoční trh, a mimo ni patří ke specifikům hračkářského průmyslu.

Některé hračkářské firmy vytvoří až 60 % svého ročního obratu bezprostředně před Vánocemi. Firmy se navíc snaží přijít na vánoční trh pokud možno s co nejnovějšími hity, a tak své zakázky objednávají co nejpozději. Vyvíjejí tak na své dodavatele obrovský tlak, kdy požadují velké množství zboží za nízké ceny a ve velmi krátkém čase. Hlavní sezóna, která je ve výrobě hraček přibližně od července do září, se tak čím dál více zkracuje a posouvá směrem k samotnému vánočnímu období.

Rozdíly ve výrobě mezi obdobím hlavní sezóny a mimo ni mají mimo jiné za následek nejistotu pro dělníky a dělnice zaměstnané v továrnách. Je obvyklé, že v hlavní sezóně, kdy je zakázek hodně a dodací lhůty jsou krátké, najímají továrny nové dělníky, v některých případech včetně dětí. Mimo sezónu, kdy je práce méně, jsou naopak mnozí dělníci nuceni vzít si volno a přichází tak o možnost výdělku.